Ulice Dvouletky, Brigádníků, Dětská a U Kombinátu jsou lemovány stejnými štítovými fasádami koncových domků. Jejich fasáda byla ještě před zateplením typická škrábaná/drážkovaná. S touto fasádou nalezneme dnes na sídlišti už jen jeden dům. Přesah střechy přes štítovou fasádu je minimální, bez výrazného podbití a měl by tak zůstat.

Čtyři štítová okna jsou pro obyvatele určitě příjemná, ale dispozice krajních domků je orientována stejně jako u ostatních domků do předzahrádky (na východ) a do zahrady (na západ). Okna směřující ulici jsou v interiéru spíše potlačena a nekonkurují výraznějšímu prosklení do zeleně.

Autoři sídliště zamýšleli na štítových fasádach okenice, které nebyly bohužel realizovány. Jejich doplnění však vysvětluje proporce a rozměry oken. V dnešní době, kdy se obecně problém s přehříváním bytů dostává do popředí, by oživení původního návrhu na jižních fasádách mohlo pomoci.

Zapuštěnými vstupy se autorům řadových domků podařilo dosáhnout soukromí a intimity i na šířce pouhých 4,5 m. Lavičky, stolky, květiny a dekorace v chráněném prostoru zápraží člení a "zabydlují" dlouhou fasádu i úzké předzahrádky. U krajních domů je zapuštění oceňováno i jako boční ochrana vstupu ze strany silnice a automobilové dopravy.

Domky jsou uspořádany do pětic, které se vůči sobě vždy o 1 m posouvají. Zároveň v tomto místě vždy klesne hřeben střechy a řady tak reagují na k jihu se svažující terén pod celým sídlištěm. Domy jsou od jihu na sever propojeny kolektorem, který na jižním konci probíhá hned pod zádveřím a díky uskakování domů vyjde na severu zhruba v polovině domu. To může mít pro současné majitele zasadní vliv na rozhodnutí, zda budovat pod domem sklep. Konstrukčně to domky umožňují, i když se jedná o náročný a nákladný proces. Průchodnost kolektoru však nesmí být přerušena.

Řady byly v době svého vzniku kolaudovány jako jeden bytový dům a jsou jimi dodnes. Domky nleze už vzhledem ke způsobu výstavby považovat za jednotlivé rodinné domy. Mají společnou střechu, okapové žlaby, kolektor s vedením teplovodu, vody, odpadu i plynu. A stejně jako kterýkoliv jiný bytový dům mají společné prvky fasády.

Majitelé bytových jednotek sdílí jen 30 cm silnou nosnou stěnu ze škvárobetonových tvárnic, v podkroví má tloušťku pouhých 15cm. Z důvodů akustických, statických i legislativních by nemělo být do této stěny sekáno a neměla by být oslabována. Většina majitelů domků zhotovuje při rekonstrukcích akustické předstěny, ve kterých zároveň vedou nová potrubí.

Aby si sídliště zachovalo svůj současný charakter, je zejména důležitá ochrana jednotné střešní roviny, výšková i materiálová. Výrazným sjednocujícím prvkem celé řady je propsání nosných prvků na fasádě (též nazýváno tektonika).

Nosné stěny vystupují, jsou osazeny železobetonovými "U" prvky a v pravidelném rytmu člení řady o 15 až 25 domcích. Je důležité, aby toto členění nepohltil polystyren při zateplování nebo nesprávně založené nové obvodové stěny při rekonstrukcích. Horizontálně se propisují na východní i západní fasádu železobetonové nosníky (v řezu ve tvaru "L"), které mají funkci věnce a současně překladu nad okny.

Zpracování vstupů a míra zapuštení zápraží reaguje do jisté míry na aktuální potřeby jednotlivch obyvatel, jednotná trojdílná okna dodávají v kontrastu s tím řadě/bytovému domu jako celku klid a harmonii.

Jednotlivé domky jsou ohraničeny vystupující nosnou zdí, kterou sdílí dva sousedé. Východní i západní fasáda se skládá ze stejných principů i materiálů, jen jsou proti sobě ve dvou patrech zaměněny. Obvodové stěny v líci domu (tedy patro nad vstupem a přízemí do zahrady) byly z pohledových betonových panelů s trojdílnými okny, nyní jsou stěny většinou zatepleny a zakryty světlou stěrkovou fasádou. (Trojdílné okno nad vstupem je však stále důležitým jednotícím prvkem celé Solidarity.)

Zapuštěnému vstupu a lodžii naopak propůjčují jemnější měřítko drážkovaná omítka a úzké modřínové palubky. Autoři, tehdy inspirovaní architekturou Skandinávie, použili na fasádách, v jejichž blízkosti se pohybujeme, materiál příjemný na pohled i dotek. Dřevěný obklad na svislo je typický pro architekturu poloviny století, tzv. "mid-century modern", a to v exteriéru i interiéru. Architektura a design této doby je nadčasový a dodnes populární.

Na obě dvě fasády se horizontálně propisují železobetonové nosníky ve tvaru "L". Nacházejí se v místě věnce a plní zároveň funkci překladu nad oknem. Okna i dveře byla zvenku jednotně zelená a z interiéru bílá.

Charakteristickým prvkem jsou prořadové domky na Solidaritě vstupní dveře s drátosklem a kovovou mříží. Mají elegantní výšku 2,3 m a výraznou širokou zárubeň. V posledních letech se objevuje stále více povedech replik vstupních dveří, na kterých je osazena původní mříž.

Autoři velmi racionálně pracovali s úspornou dispozicí i dvěma velmi úzkými fasádami, kterými potřebovali prosvětlit celý interiér. Reagovali na orientaci ke světovým stranám a vytvořili pozvolné propojení interiéru s exteriérem - na východní straně v přízemí (před větrem chráněné) zápraží a v patře lodžii vyhřátou s posledními odpoledními paprsky. Kvality původního, v českém kontextu dost atypického, návrhu nemusí být patrné na první pohled a kouzlo mnoha promyšlených detailů a souvislostí objevuje člověk až postupně s životem v řadových domcích. To, co je pro starousedlíky této "strašnické vesničky" po desetiletí úplně samozřejmé, může být pro nové obyvatele domků zpočátku těžko přestavitelné / uchopitelné.

Domy si po více něž půl století zachovávaly svou původní podobu, až v posledním desetiletí dochází k častějším a výraznějším proměnám. Právě na fasádách se často promítá, zda prošel domek rekonstrucí majiteli s předchozí zkušeností života na Solidaritě.

Koncept řadových domků je založen na východně-západní orientaci. Díky tomu jsou domy i přes svůj úzký dlouhý půdorys dobře prosluněny po celý den. Důležitou roli v tom hrají vstupní dveře s polotransparentním drátosklem a kuchyňské okno. Prosklenými interiérovými dveřmi pak sluneční paprsky procházejí skrz celý dům. Díky převládajícímu směru větru ze západu na východ je snadné domy provětrat, pokud je v létě třeba.

Ráno a dopoledne svítí slunce na předzahrádku a kryté zápraží s lavičkou. Zapuštění dodává vstupu nejenom jisté soukromí a intimitu, ale chrání jej i před nepřízní počasí nebo před ostrým sluncem. Odpoledne je osluněna zahradní fasáda domu (kdesi již většina majitelů řadovek vybudovala vstupy ??). Díky stáří sídliště a bohaté vzrostlé zeleni je obývací pokoj většinou chráněn před nadmírou slunečních paprsků, v patře plní tuto funci zapuštěná lodžie. Lodžie u ložnice měla pro autory sídliště velký význam, uvědomovali si, jak těsné bude soužití sousedů v úzkých domcích. Velkorysá lodžie nabízí bezpečný isoukromý venkovní prostor s výhledem do zeleně zahrad. (zimní zahrada?)

Domky se zobytněním podkroví stávají třípatrové a připomínají například holadský způsob bydlení. Život ve třech poschodích má svá specifika a jednotlivá podlaží se velmi liší tím, jak je obyvatelé (i návštěvníci) využívají. Přízemí bývá dnes již propojeno se zahradou směrem na východ i západ. I to jej předurčuje k tomu, že se v nevelkých domcích stává často jedním velkým společenským prostorem - na rozdíl od dalších pater, kam se už sousedské či rodinné návštěvy (po příkrém schodišti) nevydávají.

Nejvíce klidu a soukromí, ať už na práci či odpočinek, pak logicky poskytuje prosvětlené podkroví.

Rozvržení kuchyně bylo z dnešního pohledu překvapivě moderní (i to ukazuje na inspiraci mid-century modern, Skandinávie, Amerika). Žádné horní skřínky, objem úložného prostoru dokonale ukryt ve vestavěném nábytku/kredenci, pokrývající celou stěnu protilehlou oknu. Kuchyně bez horních skříněk působí mnohem vzdušněji a s otevřenými policemi či obrazy na stěně výrazně více připomíná obytnou místnost. K tomuto konceptu se nyní po desítkách let návrhy kuchyní vrací - objem úložného prostoru je koncentrován do několika vysokých skříněk a v okolí pracovní desky je kladený důraz na vzdušnost, přehlednost, přívětivost - tak aby zde bylo příjemné pracovat.

Již při návrhu dispozic bytů i domů byly důkladně promýšleny úložné prostory: vestavěné skříně v ložnicích, chodbách, větrané spíže... Tyto kvality současné výstavbě zcela chybí. Aby byla součástí vybavení domu (bytu) vestavěná skříň (kredenc) dokonce i v kuchyni je u nás ojedinělé (nadstandardní). Při pohledu na půdorysy řadových domků i bytů je zřejmé, jak autoři při návrhu dispozic od začátku mysleli na vestavěný nábytek. Výsledkem jsou příjemné prostory bez nutnosti zahlcení velkými skříněmi, ale určitě také benefit finanční úspory...

Sídliště Solidarita se stalo v posledních letech oblíbeným místem, kam se stěhují rodiny s dětmi. Rostou nároky na prostor v domcích a mění se některé požadavky na fungování prostoru. I když jsou rekonstrukce rozmanité, úzký domek s pouze dvěma fasádami o šířce 4,2 m nenabízí nekonečné množství variant, které by zároveň neztrácely kvality původního návrhu.

Nejčastější je přesun koupelny z přízemí do patra (na místo původní komory), kde mezi dvěma ložnicemi plní nejlépe svou funkci. Na místě původní koupelny v přízemí pak vzniká jídelna a kuchyně s obývákem jsou spojeny v jeden prostor. Někdy získávají majitelé více úložného prostoru u zádveří otočením schodiště, na které se pak nastupuje z obývacího pokoje. Jeden prostor prosvětlený z východu i západu je krásným řešením obytné půdy, vznikají zde ale často pracovny a dětské pokoje i s menší koupelnou.

Na zobrazeném řezu je vstupní stěna posunuta z původního zapuštění 120 cm na 50 cm (od bočních stěn, tj. 36 cm od horní římsy). Kuchyně i zádveří jsou tak výrazně prostornější, ale zápraží si zachovalo své původní výhody - chráněný vstupní prostor, oddělení bočními stěnami od sousedů a ideální místo pro lavičku vedle vstupních dveří.

Lodžie má své nesporné výhody, v řadové výstavbě má své místo a z ložnice vytváří jedinečnou místnost. Argumentem k jejímu (zasklívání či) zrušení je vždy zvětšení ložnice. Na zobrazeném řezu je stěna ložnice posunuta tak, že hloubka lodžie se zmenšila z původních 150 cm na 80 cm (mezi zábradlím a palubkami).

Velkým tématem rekonstrukcí je i budování sklepa. Pokud se do něj majitelé pustí, bývá většinou budován pod větší obývákovou částí, přístupný ze zahrady. Postupným podezdíváním je třeba prohloubit základy společných nosných stěn, proto je samozřejmě třeba souhlas sousedů, kvalitní statický projekt i zkušená stavební firma.

Výškový rozdíl mezi terénem zahrady a obývacím pokojem se v řadách různí, pokud jsou ale budovány terasy, měly by být (dle úřadů) nezastřešené a tzv. na terénu (ne ve výšce). Důvodem je, aby mohutná konstrukce nesebrala vedlejšímu sousedovi/sousednímu domu nízké zimní slunce a neznepříjemnila pobyt na jeho zahradě.

Souhlas stavebního úřadu i sousedů z řady vyžadují všechny zásahy do vnějšího vzhledu domku či stavby mimo jeho stávající půdorys. Projekt pro stavební povolení je třeba zpracovat i při zásazích do jakýchkoliv nosných konstrukcí domu.

Pro výstavbu řadových domků byla použita netradiční kombinace materiálů a konstrukčních řešení. Důvodem je pravděpodobně (vedle poválečného nedostatku?) to, že se jedná o vůbec první prefafrikaci v bytové výstabě (proto je Solidarita nazývána prvním sídlištěm) a architekti i stavební inženýři stáli tehdy na úplném začátku hledání cesty, jak se k typizaci a prefabrikaci postavit a jak výstavbu co nejvíce zefetivnit/zrychlit. Vliv mohl mít také fakt, že na stavbě vypomáhali budoucí majitelé domků a některé způsoby výstavby nevyžadují kvalifikované pracovníky...?

Pro nosné stěny mezi dvěma bytovými jednotkami bylo použito tradiční zdění, avšak ze škvárobetonových tvárnic. Další nosné prvky jsou již železobetonové - prefabikovány přímo v místě výstavby sídliště. Jedná se zejména o nosníky ve tvaru L (které se i po zateplení propisují do estetiky fasády), jsou uloženy nanosné stěny a svou délkou překlenují celou šířku domku, tedy 4,2 m.

Na východní straně jsou tyto nosníky dva - v patře v nadpraží okna, v přízemí vytváří výraznou horizontálu celé řady a rámu je zapuštěnou lodžii. Na západní straně je jeden nosník v nadpraží okna či dveří v přízemí. Dva proti sobě uložené nosníky vymezují lodžii. Strop lodžie tvoří betonové desky položené na tyto dva nosníky. Toto řešení dávalo svou jednoduchostí smysl, dokud byla půda nevytápěným prostorem. V případě zobytněného podkroví se tyto betonové panely ze spodu dodatečně zateplují.

Podlaha přízemí není "na desce" na zemině, ale je tvořena hurdisky uloženými na prefabrikovaných železobetonových nosnících. Ostatní stropní konstrukce jsou dřevěné ze sbíjených fošnových I nosníků, uložených na rozšíření betonového věnce nosných zdí - v místě rozšíření vzniká železobenonová římsa, na kterou jsou dřevěné sbíjené nosníky osazeny.

Výměny pro schodiště (stavařský termín, kostrukce tvořící díru pro schodiště ve stropu, nemá to jiný název) nejsou trámové, jako by se dalo očekávat, ale tvoří je též dřevěný prvek ve tvaru I, jen větších dimenzí a z kvalitnějšího dřeva spojovaný závitovými tyčemí/vruty?(ještě upřesním).

Krov je klasický dřevěný, krokve jsou v polovině délky podepřeny dřevěným rámem, jehož spodní trám je uložen na betonovém věnci nosné stěny. Tento trám se výškově nachází nad úrovní podlahy a pokud má dojít ke zobytnění podkroví, vzniká většinou požadavek umístit ho níže, do úrovně stropní konstrukce. Dřevěné sloupy rámu pak nutné prodloužit, např. přeplátováním.

Velmi zajímavá je prefabrikace obkladu vystupujících nosných stěn. Jedná se o profily v půdorysu ve tvaru "U", o vnějším rozměru 42x20 cm a výšce 85 cm (nutno přeměřit u Klapků!). Prefabrikované betonové panely stěn (patro nad vstupem a přízemí do zahrady) byly vsazeny za tento "U" prvek (nějaký jiný název?). Hierarchie prvků (svislé nosné stěny - horizontální římsy - výplňové stěny) tvoří jemnou ale charakteristickou strukturu fasád řadiček. Pokud jsou z různých důvodů budovány výplňové vnější zdi dnes nově, měly by být precizně osazeny, aby si domky toto členění zachovaly. Za zmínku též stojí, že zábradlí lodžie je za tyto betonové "U" také vsazeno a díky nim drží na místě :-) Kotvení do stěn je spíš symbolické a zabraňuje překlopení dovnitř.

STROPNÍ KONSTRUKCE ŘADOVÉHO DOMKU: SBÍJENÉ FOŠNOVÉ "I" NOSNÍKY

Stropní konstrukce nad přízemím a patrem s ložnicemi jsou dřevěné ze sbíjených fošnových I nosníků, uložených na rozšíření betonového věnce nosných zdí - v mNiístě rozšíření vzniká železobenonová římsa, na kterou jsou dřevěné sbíjené nosníky osazeny. Nosníky jsou vytvořeny z prken tl. cca 25 mm a byly sbíjeny hřebíky. Celková výška nosnékonstrukce je cca 230 mm. Výměny pro schodiště (stavařský termín, kostrukce tvořící díru pro schodiště ve stropu, nemá to jiný název) tvoří též dřevěný prvek ve tvaru I, jen větších dimenzí a z kvalitnějšího dřeva spojovaný závitovými tyčemí. Rozpětí osové vzdálenosti nosných stěn řadových domků je 4,5 m.

Text Klára Vratislavová
Fotografie Petra Klapka
Ilustrace Nikola Wilde